helpforjungle.com | Zodpovědné cestování

Při cestování bychom měli respektovat kulturu dané země, ale také přírodu a pokud možno se snažit, abychom ji našim příjezdem co nejméně uškodili. Buďte informovaným turistou, který si je vědom „dění v zákulisí“. Nenechejte se nalákat na instantní senzaci. Přemýšlejte, jaké vaše rozhodnutí mohou mít následky a co vše je spojeno s vašim zážitkem na dovolené. Mnoho lidí si vůbec neuvědomí, jak může “nevinou” fotkou s divokým zvířetem přispívat k jejich týrání, černému obchodu a následně vymírání ohrožených druhů.

Čemu se raději vyhnout:

kontaktu a focení s divokými zvířaty nabízeným na turisticky frekventovaných místech – podporuje ty, kteří mají na svědomí jejich vyjmutí z jejich přirozeného prostředí a navíc z toho mají finanční zisk.
projížďka na slonech – provozovatelé těchto aktivit využívají krutých praktik, aby zvíře k této činnosti přinutili.
návštěva a finanční podpora ” záchranných center” – zde je dobré rozlišovat, jakou péči zvířeti v zajetí lidé poskytují a jakým způsobem se do zajetí dostalo. Při návštěvě záchranné stanice zvažte, nakolik je tato návštěva atrakcí nebo naopak, jak vaší návštěvou můžete zvířatům pomoci.
koupě exotických suvenýrů z částí zvířecích těl.
ochutnávka exotických pokrmů z ohrožených druhů zvířat
focení divokých zvířat s bleskem – zvířata mají zrak mnohem citlivější, než je ten lidský. Může dojít k velkému stresu zvířete a následnému zranění nebo i úhynu.
vytváření zbytečného odpadu – odpadky odložené v přírodě mohou divokým zvířatům velmi uškodit, mohou v nich uvíznout, nebo se o ně poranit. Platí to i o odpadcích, které odložíme do určených košů. Zvířata kromě zbytků jídel můžou pozřít také obal, a to jim následně může uškodit nebo mohou i zahynout.

Trek za orangutany

V indonéském pralese zbývá posledních pár tisíc orangutanů,jsou ohroženi kácením pralesů, pytláky, ale také nezodpovědným chováním turistů. Obecně platí, že ekoturistika je jedním ze způsobů, jak podpořit ochranu orangutanů a pralesa, který je jejich domovem. Tragickým paradoxem je však fakt, že přítomnost nezodpovědných turistů orangutaní populaci v podstatě zabíjí. Turisté často lákají orangutany na pamlsky a snaží se k nim tak co nejvíce přiblížit. Někteří se je pokoušejí hladit, objímat nebo dokonce pusinkovat a pořídit si tak atraktivní fotku, kterou nemá jen tak někdo. Orangutan, který se přestane bát lidí a stane se závislým na snadno dostupném zdroji potravy od turistů, už nemá potřebu hledat jídlo jiným způsobem. Ztrácí přirozenost a přenáší tyto návyky i na své potomky. Orangutani jsou naši blízcí příbuzní a jsou tak mimořádně náchylní k nákaze lidskými chorobami, zabít je může i obyčejná rýma, proti které nemají vytvořenou imunitu. Je tak velmi nevhodné pohybovat se v těsné blízkosti těchto divokých zvířat, dotýkat se jich a krmit je.

Rozhovor o nezodpovědném turismu na iDNES:

celý rozhovor

Příběh orangutanů z Bukit Lawang

Jak to začalo

Bukit Lawang proslavila Záchranná stanice orangutanů

Národní park Gunung Leuser je jednou z největších rezervací fauny a flóry v Jihovýchodní Asii, rozkládající se v severní části indonéského ostrova Sumatra. Jednou z jeho vstupních bran je vesnička Bukit Lawang. Do povědomí ochránců přírody se dostala už v roce 1973, kdy tu byla otevřena terénní Záchranná a rehabilitační stanice pro primáty. Jedna z prvních na celém ostrově. Za své poslání si tedy vytýčila pomoc orangutanům a tomuto cíli byla věrná až do roku 1996. Končila zde zvířata zabavená pytlákům, na tržnicích, nebo nalezená v drastických podmínkách u soukromých chovatelů. Jednalo o zbídačená mláďata, sirotky, kteří často museli přihlížet smrti svých zvířecích rodičů. Tito nalezenci měli jen pramálo důvodů věřit lidem, přesto v Bukit Lawang nalezli dočasný domov. Jejich ošetřovatelé jim věnovali potřebnou péči a prostor pro život, aby je později mohli vypustit zpět do volné přírody, v blízkosti centra. Tam měli přístup během krmení, dokud nebyli schopni pod tlakem nedostatku sehnat si potravu v pralese sami a stát se tak plně soběstačným

Co se dělo dál

Bukit Lawang vyhledávají turisté kvůli snadnému kontaktu s orangutany

Podmanivá krása Národního parku Gunung Leuser vždy lákala cestovatele z celého světa. Dobrodruhů, kteří se nebojí kvůli mimořádným zážitkům obětovat své pohodlí, tu ale časem ubývalo. Místo nich se tu začali stále častěji objevovat výletníci, kteří hledají uživatelsky jednoduchou podívanou. Už se nechtějí trmácet celé dny pralesem, a nejistě doufat v náhodné setkání s orangutanem. Chtějí si takový zážitek dopřát ideálně hned, a jsou ochotní za to platit. Svým způsobem tuto komerční praxi bohužel umožnilo právě Záchranné a rehabilitační centrum pro primáty v Bukit lawang. Jak? Dvakrát denně se tu za účasti vděčného publika konalo krmení polodivokých orangutanů. Zvířata, která měla přivykat životu v divočině, tak byla záhy obstoupena fotografujícími turisty. A zpráva o tom, že se v Bukit Lawang můžete přiblížit na dotek orangutanům, se bohužel rychle šířila. Zařízení, jehož nezpochybnitelnou zásluhou je návrat dvou stovek orangutanů do sumaterských pralesů, tak vlastně přestalo plnit svou původní funkci. Stalo se lacinou atrakcí.

Bukit Lawang se dnes stal názorným příkladem selhání ekoturistiky

Stanice v Bukit Lawang byla uzavřena a s ní i krmící plošina. Na Sumatře dnes funguje záchranné centrum v Sibolangitu jako karanténní zařízení nepřístupné veřejnosti, a vypouštění primátů zpět do přírody realizuje v nedostupných pralesech provincií Aceh a Jambi. I když stanice v Bukit Lawang již nefunguje, část populace polodivokých orangutanů, která zde byla za více než 20 let jejího působení vypuštěna, se stále zdržuje v okolí Bukit Lawang. Těší se totiž velké pozornosti turistů, kteří sem přicházejí za senzací bezprostředního kontaktu s orangutany, k nimž se každý turista může snadno přiblížit, fotit, hladit je, ba i krmit. Stačí se jen podívat na snímky, kteří zde pořídili nedávní návštěvníci. Ptáte se, jak je to vůbec možné? Zvířecí odchovanci záchranné a rehabilitační stanice si totiž uvykli na přítomnost lidí, kteří jim přináší jídlo. A za něj jsou schopni pitvořit se do kamer a fotoaparátů. Potravu, nejrůznější pamlsky a sladkosti, jim ale do džungle nenosí jejich dávní ošetřovatelé. Vydatně je jimi zásobují nejrůznější průvodci z Bukit Lawang, kteří se tím starají o placenou zábavu turistům. Byť je taková podívaná v přepočtu na české koruny skoro zadarmo, ve skutečnosti platíme za každý takový snímek děsivou cenu. Navždy tím totiž rozvracíme život zdejší populace orangutanů.

Ekoturistika – Model pro budoucnost?

Ekoturistika je spojení turistiky a ekologie. Jedná se o formu cestovního ruchu zaměřenou na poznávání přírodních oblastí a chráněných území, a to s ohledem na místní obyvatele a životní prostředí současně. Bohatství, které daný region díky ekoturistům získává, pomáhá chránit původní ráz tamní přírody i charakter lidské komunity. Myšlenka je to v principu přitažlivá: pokud se místní obyvatelé aktivně zapojí do ochrany vlastní přírody, budou jí moci i nadále v nezměněné a původní podobě prezentovat výletníkům z celého světa. Z případného úspěchu pak těží všichni: příroda je téměř nedotčená, místní lidé si zvyšují životní úroveň a cestovatelé jsou také spokojení. Odjíždějí plni zážitků, s vědomím, že jejich přítomnost napomohla zachování mimořádné lokality. V Bukit Lawang tento model momentálně selhává: masa výletníků si ve vesnici žádá zázemí srovnatelné s běžným západním standardem, a do pralesů vyráží nikoliv za poznáním, ale za zážitkem. Místní se jen vezou na vlně turistické senzace a snadných zisků, na které pak doplácí zdejší pralesy a orangutani.

Následky pro orangutany

Orangutan, který se stane závislým na snadno dostupném zdroji potravy od turistů, už nemá potřebu hledat jídlo jiným způsobem. Namísto soběstačného jedince je výsledkem jen cirkusové zvířátko, odsouzené k věčnému pózování před výletníky. Bez nich má problém přežít. Svou zhoubnou ztrátu přirozenosti přenáší i na své potomky: nenaučí je hledat potravu, jen čekat s nataženou rukou. Ničí tím jejich budoucnost. Chybu ale nehledejme v přičinlivých orangutanech. Na vině jsou ti, kteří odpovědnost a úctu k přírodě vyměnili za pozlátko výdělečné turistiky. Paradoxem je, že turisté sem přicházejí, aby mohli vidět divoká zvířata v přirozeném prostředí. A zároveň se mnozí z nich snaží vyfotit s nimi v těsné blízkosti, či dokonce při potřásání rukou a polibku. To už ale přeci nemá s přirozeným chováním nic společného. Na první pohled mohou vypadat orangutani v přítomností lidí spokojně, a možná proto si velké množství turistů ani neuvědomuje, jak moc jim mohou škodit.

Černé scénáře a temná budoucnost

- - - Skutečný Orang-Utan, Lesní muž, jak byl popsán v roce 1631, tráví většinu svého života na stromech. Je tam v bezpečí před predátory. Orangutani v okolí Bukit Lawang běžně chodí po zemi, aby byli lidem, průvodcům a snadno dostupné potravě co nejblíže. Není to přirozené, a v případě, že by takové zvíře narazilo na šelmu, jsou jeho šance na přežití minimální.
      - Orangutani jsou mimořádně náchylní k nákaze lidskými chorobami, vůči nimž nejsou imunní. Zabít je může obyčejná rýma nebo chřipka. Kromě respiračních chorob, žloutenky typu A se u nich stále častěji objevují nejrůznější onemocnění trávicího traktu. Na pamlsky v podobě sušenek a čokolád z bistra v Bukit Lawang nejsou polodivocí orangutani skutečně stavění.

Fotku a úsměv za pár bonbónů? Polodivocí orangutani z Bukit Lawang už pravidla této hry dobře znají. Nerozumí jim ale ostatní, dosud ještě divocí orangutani v oblasti. Ti se fotit nechtějí, ale lidské pochoutky je lákají. Dokáží být i velmi agresivní a může tak snadno dojít k vážnému zranění. Rozmary průvodců dopadají i na dosud nezasažené, divoké populace orangutanů.

řešení problému

Jak může vypadat populace orangutanů v Bukit Lawang za deset, dvacet let? Mohou to být roztroušené skupinky unavených agresivních žebráků, číhajících na turisty. Bude jich ale podstatně méně než dnes, protože přenesené nemoci od lidí si na nich vyberou svou daň. Budou živořit, neschopní uživit sami sebe a své mladé. K tomuto stavu dnes vše směřuje. Máme ale sílu to změnit?

V praktické ochraně přírody nikdy nenarážíte na snadná řešení. Jednoduché volby a černobílé vnímání škodí. Stávající tragická situace v Bukit Lawang nemá jednoho jediného viníka, který by nesl veškerou odpovědnost. Je výsledkem celosystémového selhání. Svůj díl nesou neukáznění turisté, nefungující správa a kontrola Národního parku Gunung Leuser, i mladí neproškolení průvodci. Vinit můžete „peníze“, které kazí a pokřivují charakter místních lidí. Ale přinese to, že nalezneme viníka, nějaké odpovědné řešení? Bukit Lawang je vyhlášenou turistickou lokalitou, která je díky cestovnímu ruchu nejvýraznějším přispěvatelem do regionálního rozpočtu. Stovky místních tu díky turistům nachází zaměstnání. Pracují tu, aby mohli uživit své rodiny. Je správné jim tu možnost brát? Jistě že ne.

I komplikované věci mají řešení

Změnit osud Bukit Lawang, vrátit mu jeho původní kouzlo a začít skutečně chránit zdejší orangutany vlastně není až tak těžké. Zdejší lidé tu pracují pro zahraniční turisty. A je tedy na nás, cizincích v jejich zemi, abychom dali jasně najevo, jak moc si vážíme jejich opravdové přírody. Ne turistické atrakce s orangutany. Průvodci většinou udělají to, co chtějí turisté. Na pravidla nekoukají. Je tedy potřeba působit na turisty. Vaše poptávka totiž mění nabídku. A právě váš postoj k tomu, co a jak chceme v pralesích Bukit Lawang zažít, může změnit osud celého regionu a stovek kriticky ohrožených orangutanů.

ZODPOVĚDNÝ CESTOVATEL

Buďte informovaným turistou, který si je vědom „dění v zákulisí“. Nenechejte se nalákat na instantní senzaci. Přemýšlejte, jaké vaše rozhodnutí mohou mít následky.
Nepodporujte utrpení zvířat v pralese. Přijeli jste za autentickým prožitkem, hledejte ho. Nenechte si naservírovat „selfíčko s orangutanem“. Nestojí to za to.
Hledáte spolehlivé a solidní průvodce, kteří jsou proškolení, nenechají se koupit, a na orangutanech jim skutečně záleží? Pár jich v Bukit Lawang ještě je. Můžeme vám poradit.
Upozorněte prosím, pokud na sociálních sítích zaznamenáte snímky krmení orangutanů, nebo jiné nevhodné chování. Chceme vědět, kdo porušuje pravidla.
Nebojte se zeptat, diskutujte s námi. Pamatujte, že jednou z největších příčin toho, že lidé ničí divokou přírodu, je neinformovanost.

Trek za orangutany: Pár pravidel, která pomůžou

1) Procesí dupajících a funících turistů spolehlivě vyplaší všechna zvířata v okolí. Můžeme jen doporučit: nevydávejte se na trek ve více jak sedmi lidech. Uvidíte víc, zažijete víc.

2) Setkání s orangutanem je strašně silný moment, který si budete pamatovat celý život. Nepodléhejte prosím kouzlu okamžiku. Nepřibližujte se k nim na méně než 10 metrů.

3) Nezůstávejte v blízkosti orangutanů déle než deset minut. Jsme hosté v jejich světě, ale nepatříme sem. Delší přítomnost lidí je stresuje.

4) Do kojeneckého ústavu také nechodíte s kašlem. Pokud jste nemocní, odložte raději trek za orangutany na později. Můžete je zabít.

5) Nenechávejte v pralese žádné odpadky. Pokud jste nuceni jít na toaletu, výsledek včetně toaletních potřeb pečlivě zahrabejte.

6) Pokud máte pocit, že se váš průvodce se choval nevhodně, informujte o tom v místě, kde jste ubytováni. Nebo kancelář národního parku.

Setkání s orangutanem

Vidíte je v dálce? Nevolejte na ně. Můžete je vyplašit nebo podráždit. Přibližují se? Udržujte bezpečný odstup. Je to v zájmu jejich i vaší bezpečnosti. Zaujali jste je nějak? Dobře, ale nepodmiňujte si jejich zájem pamlsky. Nekrmte je, ani jim nenabízejte nápoje. Vždy zůstaňte v těsné skupině a nikdy neztrácejte kontakt s vaším průvodcem. Zprvu dojemná setkání mohou mít tragické konce, orangutan má opravdu velkou sílu. I proto se jich nepokoušejte se dotknout. Nikdy nevstupujte mezi orangutaní matku a její mládě. Při sledování orangutanů byste měli sedět. Jste více nenápadní a nepředstavujete pro ně takovou hrozbu. Buďte co nejtišší a při dorozumívání používejte řeč těla. Křik nebo napodobování „opičích“ zvuků v nich může probudit agresivitu. Nepoužívejte fotografování s bleskem, oslňujete je a plašíte. Pokud se orangutan blíží k vám, opatrně se vzdalujte. Pokud se vám to nepodaří a orangutan vám například chce vzít nějakou vaši věc, nesnažte se s ním bojovat. Vaše zdraví je důležitější. V takovýchto situacích se řiďte pokyny průvodce.

Další turistické pasti

Příběh orangutanů z Bukit Lawang

Centra na ochranu želv

Na dovolené se můžete setkat s různými centry na ochranu mořských želv. Je vždy dobré nejdříve zjistit, co vlastně svojí návštěvou a případným příspěvkem podporujete. Existují centra, kde chovají malé želvičky v bazéncích a vy si můžete za příspěvek želvičku vypustit do moře s pocitem , že jste podpořili správnou věc. Držení mláďat v bazéncích ale k ochraně mořských želv opravdu nepřispívá. Pracovníci center často vykupují želví vejce od rybářů, kteří je záměrně vybírají ze snůšek. Takovým přístupem zde takzvaní ochránci sběr vajec jen podporují. Vejce pak inkubují v centru a po vylíhnutí pracovníci mořské plazy umístí do malých bazénů, často se sladkou vodou. V zajetí jim zakrní svaly, nevyvinou se jim dostatečně plíce, nenaučí se lovit, a pokud nezemřou v centru na naprostou nepéči, ztratí instinkt kam plavat a jak s v dospělosti vrátit.

Chcete se dozvědět více? Přečtěte si více o projektu Chráníme mořské želvy a podpořte skutečnou ochranu mořských želv.

www.morskezelvy.cz

Kontakt a focení s divokými zvířaty v zajetí.

Pózování se zvířaty je pro řadu turistů velkou atrakcí a většina z nich se nechá zlákat vidinou blízkého kontaktu se zvířetem poměrně snadno. V době sociálních sítí, kdy se navíc lidé touží pochlubit nevšedním ” úlovkem” , se stává focení s divokými zvířaty stále větší problém. Bohužel si ale málokdo uvědomuje, jaký skutečný příběh mají tato zvířata za sebou a že podporuje ty, kteří mají na svědomí jejich vyjmutí z jejich přirozeného prostředí a navíc z toho mají finanční zisk. Často se jedná o mláďata, která byla svým matkám odebrána ve velice nízkém věku. Na ulicích se nejčastěji setkáte s nabídkou focení s hady, různými druhy opic, ještěry nebo ptáky. I když takové focení může vypadat na první pohled nevinně, divoká zvířata si takovéto zacházení rozhodně neužívají a žijí často v naprosto nevhodných a nepřirozených podmínkách. Jsou stresována, nucena denně ” vystupovat” a trávit život připoutána na řetězu.

Samostatnou kapitolou je focení se s nebezpečnými druhy zvířat jako jsou tygři a lvi. Lidé si často myslí, že zvířata jsou krotká, protože jsou přejedená nebo od malička zvyklá na lidi a vychovávána jako domácí mazlíčci. I u takového zvířete by však bylo velké riziko, že vás zraní. Důvod krotkosti těchto šelem je často ten, že tato zvířata jsou často pod vlivem omamných látek.

Na dovolené můžete narazit také na nabídku vyfotit se s malým roztomilým primátem – chráněným outloněm. Zdánlivě neškodnou selfie nevědomě podpoříte ilegální odchyt outloňů z volné přírody, kde se jejich populace i kvůli obchodování snížila za 20 let až o třetinu.

Více o ochraně outloňů se dozvíte na stránkách: Projekt KUKANG

15-harmful-animal-tourist-attractions-to-avoid-by-girlswanderlust-morocco-monkeys

19831_285320471350_731891350_5056707_2458014_n

Cibetková káva

Tuto kávu poznáme podle indonéského označení Kopi Luwak. Zpracovává se z trusu cibetek, které jsou sice masožravé, ovšem sladkými kávovými třešněmi nepohrdnou. Zároveň sběračům vlastně usnadňují práci tím, že za ně vybírají pouze ty zralé. Jakmile bobuli cibetka sní, projde jejím trávicím traktem, a to téměř neporušená – v žaludku dochází k tzv. fermentaci, a právě fermentace je přesně to, co dodává výsledné kávě specifickou a nezaměnitelnou chuť a aroma. Pokud probíhá sběr trusu na volných plantážích, kam cibetky přicházejí, neděje se nic špatného. Problém ovšem nastává se stoupající poptávkou po této nejdražší kávě na světě. Stále více se objevují cibetkové farmy, kde jsou cibetky drženy v zajení v nevyhovujících a krutých podmínkách. Návštěva těchto farem a ukázka výroby cibetkové kávy se stává jednou z turistických atrakcí Indonésie.

b50619ed95a48294dd6d522f63940056--kopi-luwak-coffee

Jízda na slonech

Pokud si budete chtít na dovolené užít jízdu na sloním hřbetu, měli byste vědět, že tuto aktivity rozhodně nedělají dobrovolně. Je potřeba divoké slony nejdříve zkrotit, než mohou být využíváni k zábavě lidí. Ke krocení slona je používáno násilí a brutálních technik, a to většinou už v době, kdy jsou sloni ještě mláďata. Proces se nazývá Phajaan, nebo také „crush“ – zlomení. Mláďata jsou týrána a přivazována pomocí lan a řetězů a dále cvičena pomocí háků, které se také používají ke krocení býků. Mnoho sloních zařízení využívá háky i k další manipulaci se zvířetem. Ačkoliv nemusí být zvířeti ubližováno přímo, strach z háku se v jejich paměti uchovává natolik, že je motivuje už navěky ze strachu dělat všechno, co po nich člověk vyžaduje. V takovýchto zařízeních je také slonům bráněno vytvořit si mezi sebou přirozené sociální vztahy. To způsobuje velmi vážné poškození jejich psychického zdraví. Je to právě poptávka lidí po jízdě na slonovi a cirkusových představeních, co vede ke vzrůstu využívání slonů, odebírání mláďat od matek, aby se mohli prodat pro pobavení lidí.

Je spoustu jiných zařízení, kde se se slony můžete setkat. Jsou to různé sirotčince a záchranné stanice, kde místo jízdy můžete slony pozorovat, nakrmit ovocem, jít s nimi na procházku a nebo si s nimi dát koupel v řece.